Dokonalý únik (A Perfect Getaway)

Jednoduchá a vizuálně lehce béčková, prachprostá jednohubka na jeden večer s vypnutým mozkem, popcornem a puštěnou televizí, která je ale zatraceně líbivá. Dalo by se říci, že je i trochu předvídatelná, ale při ohlédnutí na množství variant zakončení, jež vyvstanou během filmu divákovi na mysl... To by pak už bylo předvídatelné vše. Dokonalý únik (neskutečně fádní název, mimochodem) je názornou ukázkou toho, jak prvek sebeanalýzy dokáže diváka zaručeně zmást. To a ještě dumání nad tím, kde do tohoto filmu vzala Milla Jovovich prsa, když je nikdy před tím neměla.

Systém snahy zmátnout diváka mě připomíná filmy série Vřiskot. Režisér Wes Craven donutil diváka si myslet, že jde o obyčejný horor s drobnými prvky sebeparodizace. V každém z dílů však příjde scéna, kdy jsou ve filmu vyřčena všechna klišé, která by správný horor měl mít, a která divák zná a počítá s nimi. Ovšem ve chvíli, kdy je nahlas vše vyřčeno a je zprostředkovaně odhaleno, že "hloupý" režisér všechno ví, začíná divák zmatkovat a vymýšlet ty největší absurdnosti, zatímco si režisér v klidu dál hraje svou klasickou hru. V případě zmíněného Wese Cravena to bylo dotaženo k dokonalosti tím, že autor se k sérii vrátil po jedenácti letech a opět v tomto stylu demostroval tentokrát již nová "pravidla" hororu. A opět efektivně. Totéž platí pro Dokonalý únik. Na začátku tohoto filmu si však stačí uvědomit jednu jednoduchou věc. Pokud jste dosud neviděli - zamyslete se hned v začátcích.

7/10