Pan Bobr (The Beaver)

Jodie Foster si pro zkrocení svých režisérských choutek vybrala příběh s názvem lehce podivným, ale o to více zajímavý. Že dokáže tvorbu filmu ukočírovat z režisérské stoličky nám již v minulosti dokázala (viz. její filmový debut Človíček Tate), ale komediální žánr? Tam už bych si tolik jistý nebyl. Spíš než na ni bych ale vinu házel na scénáristu - nápad měl přinejmenším skvělý, neokoukaný, poutavý, zkrátka zajímavý... Ale pouhý nápad nestačí. V poslední půhodině jsem měl pocit, že už nevěděl, co si s nastalou situací počít, takže celou story zahrál do autu a všechno se klišoidní cestou vypařilo do ztracena. Fakt, že hlavní roli dostal Mel Gibson (kterého nemusím), byť hrál převážně prostřednictvím loutky pana Bobra, tomu taky dvakrát nepřidal. Škoda, ale i tak si myslím, že to za to zkouknutí stálo. Když už pro nic, tak pro ten nápad.

Doktor Živago (Doctor Zhivago)

Doktor Živago coby román je vcelku dosti dlouhým dílem (na ruské poměry jde však o standard) a řežisér David Lean evidentně necítil potřebu jej nějak zvlášť zkracovat. Byla to chyba? 3 hodiny a 15 minut je délka skutečně vražedná a pokud by si kvalitou svého výtvoru nebyl na 100% jistý, těžko by ponechal takto dlouhou minutáž - koneckonců, kdo by se vydržel dívat přes tři hodiny na blbost, že? A já musím uznat, že Doktor Živago skutečně dobrý film je. Místy rozvláčný tak, jak je rozvláčná předloha, ale natolik věrný a působivý, že si nemohu stěžovat. Už sama výpovědní hodnota je prvkem, který já osobně nemohu neocenit, o skvělých hercích, malebných scéneriích a do jisté míry i strhujícím příběhu nemluvě.

Špína Londýna (Dirty Pretty Things)

Dirty Pretty Things jsou ledovou sprchou pro nekritické milovníky Londýna. Knightovi a Frearsovi se podařilo dokonale rozbourat růžové turistické vize o tomto městě a předkládají nám sondu do jeho prohnilých útrob. A v tomto případě se takovýto pohled z druhé strany zatraceně vyplatil - i přes na první pohled těžce nezajímavé téma (téma lásky, která existuje, ale nebyla vyřčena není věcí nijak originální, divácky jde však o záležitost stále velmi atraktivní a nebojím se říci, že i zajímavou) a vizuální zpracování ne nepodobné německým kriminálkám jsem se bavil od začátku do konce. Audrey Tautou byla pak již pouhou třešničkou na dortu.

Metropolis (Metropolis)

Pokus o reinkarnaci původního Metropolis zůstal někde na půli cesty. Vizuální stránka byla samozřejmě strhující, ono vůbec zpracovat takovýto příběh formou anime rozhodně vděčné je. Čert vem pak tu hromadu změn a pseudoinovací - v čem mě ovšem tento snímek zklamal byl zaručeně všudypřítomný a nekončící spěch a s tím spojená nulová atmosféra. Autoři se snažili původní příběh nahňácat do co nejkratší doby a výsledkem je šroubovaně a uměle působící rychlé převyprávění původního příběhu ve velkém stylu tak, aby to zaujalo mladé generace bažící po pozlátku (já osobně takovýto názor na dnešní diváky nezastávám, ale tvůrci, myslím, nejspíš ano). A to je zhruba tak vše. Trošku málo při pomyšlení, v čem se původně vlastně autoři zhlédli, ne?