Snaha inovovat je sice chválihodná, snaha povznést se nad už tolik brakovitý žánr rovněž, ale jenom snaha dobrý film nedělá - to se musí umět. Už jsme pochopili, že norský režisér Tommy Wirkola má pro různé blbinky slabost (nic proti), ale měl by vědět, co vlastně chce. Død snø se zpočátku tváří jako standardní teen vyvražďovačka obohacená o velmi atraktivní prostředí horské chaty. Kdyby zůstalo jen u toho, dopadlo by vše mnohem lépe. Koneckonců - první část filmu, která se tématiky takto šablonovitě drží, je rozhodně nejzábavnější, byť obyčejná. Pak ale nastává zvrat v podobě... já ani nevím, co to mělo být. Sebeparodizování? Asi. Každopádně vtipné části jsou náhle trpné, veškeré napětí je v čudu a z postav, kterým máte fandit, aby přežily, jsou záhy ti největší debilové pod sluncem. Wirkola se chtěl klišé vyhnout natolik, až se v něm utopil.
Ne, že by náhle oživlí zombie nacisti v horském průsmyku nebyli nějaký extra kýč, ale s trochou dobré vůle strašidelní rozhodně jsou. Otázkou ale zůstává, proč se celá tato vcelku napínavě rozehraná hra zvrtla v neskutečnou trapárnu - přijde mi to, jako by někdo slepil dva různé filmy do jednoho - horor a parodii na něj. Zkrátka polovičatost sama, o nějaké atmosféře severských snímků nemůže být řeč. Tento druh filmů já zkrátka asi nikdy nedocením. No... a netrápí mě to.
3/10
Žádné komentáře:
Okomentovat