Nemám naprosto tušení, v čem se Woody Allen při tvorbě tohoto sušenkového Pygmalionu zhlédl, ale nutno přiznat, že mu to svědčí. Tato komedie vybočuje z řady ostatních allanovek zejména humorem, který není jako tradičně uhlazený a sofistikovaný - v tomto případě jsou vtipy mnohem prostší, jednodušší, o nic méně ale humornější. Nejvíce mě patrně překvapila uřvaná Tracey Ullman, kterou bych nejen nepoznal, ale která se především se svou rolí sžila tak dokonale, že bych se vůbec nedivil, kdyby jí byla psána přímo na tělo. Sám Woody, který si ve filmu střihl neméně důležitou roli neurotického zlodějíčka Raye, který se přizpůsobovat "prostě nebude," byl potešujícím zpestřením a důkazem, že Woodyho film s Woodym může nabýt zcela nových rozměrů. Suma sumárum - tato netypicky typická střeštěná komedie s množstvím zábavných a trefných hlášek mě zkrátka a dobře překvapila, líbila se mi, bavila mě a rád se na ni podívám znova.
Říká se, že čím novější Woodyho film je, tím více vykrádá jeho filmy předchozí. Do značné míry je toto tvrzení jen výplodem trendu "pohaň, co můžeš," u dnešních diváků ne nepopulární způsob sledování filmů, neboť pokud lupou cíleně nehledáte, těžko byste našli valné shody, ale v tomto případě jsem i já objevil jistou podobnost. Pokud jste viděli novější Woodyho snímek s názvem Sólokapr (2006) a porovnáte jej s těmito Darebáčky (2000), naleznete velmi zásadní podobnost v zápletce s trezorem. Že by vykradl Woody sám sebe? Je to možné, ale nehodlám to pitvat dál - jednak je to podobnost jediná a druhak nechci zkazit podívanou těm, kteří tyto filmy neviděli.
8/10
Žádné komentáře:
Okomentovat