The Jacket je další z mnoha názorných ukázek toho, kdy byl nesmírně velký potenciál zcela zazděn nepřiměřenou snahou vypadat na první pohled co nejvíce hlubokomyslně a mít s tím ideálně co nejméně práce. Je to film v zásadě velmi triviální, pro široké publikum, tak proč se tvářit jako honorace? Samotné téma cestování časem takovýto přístup jen stěží podporuje. Ve filmech tohoto druhu (vzhledem ke konkurenci typu Butterfly Effect) je více než kdy dřív zapotřebí nápaditosti. Schopnost dotáhnout příběh plný otazníků do nějakého nepředvídatelného konce však zůstala někde na půli cesty zřejmě díky stoickému přístupu ke scénaři, jež byl zpracováván s vědomím, že půjde o trhák tak jako tak. Jako celek jde tedy o přeceněný nadprůměr u kterého leckdo díky kulhavé dynamice třeba i usne. Já ne, já u filmů neusínám, ale u jiných se tomu nedivím.
Co ovšem film zaručeně zanechá je pachuť. Termín "pachuť" používám u filmu, na který si časem vzpomenete a zamyslíte se. Nemusí být dobrý nebo složitý, ale musí být čímsi zvláštní. Tento faktor The Jacket splňuje na 100%, protože tento snímek zvláštní rozhodně je. A vím i proč - námět. Námět v tomto případě hraje mimořádně důležitou roli. Ve většině případů platí, že je-li dobrý režisér, i z fádního scénáře dokáže vycucnout hodně. John Maybury dobrý režisér je, ale že toto by bylo ukázkou jeho umu... Blockbusterovějsí přístup by v tomto případě jen prospěl.
6/10
Zajímavý názor. Na film se chystám už delší dobu, ale stále jsem ho ještě neviděla. Tak uvidím, snad jednou to vyjde.
OdpovědětVymazat